Интересно, что слово "млок" объявилось в относительно русском тексте, но это не имеет отношения к моему "титулу". Мне просто нравится этот персонаж: саламандра, мирно изучающая чешский язык.
NÁŠ PŘÍTEL NA OSTROVECH GALÁPAGOS Konaje se svou chotí, básnířkou Jindřiší Seidlovou-Chrudimskou, cestu kolem světa, abychom kouzlem tolika nových a mohutných dojmův aspoň částečně přežili bolestnou ztrátu naší vzácné tetinky, spisovatelky Bohumily Jandové-Střešovické,. dostali jsme se až na osamělé, mnohými bájemi opředené ostrovy Galapágos. Měli jsme toliko dvě hodiny času, i použili jsme jich k procházce po pobřeží tohoto pustého souostroví. “Hleď, jak překrásně dnes zapadá slunce,” pravil jsem k své choti. “Není-liž to, jako by celá obloha tonula v záplavě zlata a krve?” “Pán ráčí být Čechem?” ozvalo se nenadále za námi správnou a ryzí češtinou. Pohlédli jsme překvapeně oním směrem. Nebyl tam nikdo, jen veliký černý Mlok sedě/ na balvanech, drže v ruce něco, co vypadalo jako kniha. Během své cesty kolem světa jsme spatřili již několik Mlokův, ale neměli jsme dosud příležitosti dáti se s nimi do řeči. Proto laskavý čtenář pochopí náš podiv, když jsme se na pobřeží tak opuštěném setkali s Mlokem a nadto zaslechli otázku v naší rodné řeči. “Kdo zde mluví?” zvolal jsem česky “Byl jsem tak směl, pane,” odvětil Mlok uctivé povstávaje. “Nemohl jsem odolati,. slyše poprvé v životě český hovor.” “Jakže,” užasl jsem, “vy umíte česky?” “Právě jsem se bavil časováním nepravidelného slovesa býti,” odtušil Mlok. “Toto sloveso jest totiž nepravidelným ve všech jazycích.” “Jak, kde a proč,” naléhal jsem, “jste se naučil česky?” “Náhoda mi zanesla do rukou tuto knihu,” odvece Mlok a podal mi knížku, kterou držel v ruce; bylo to Česky pro Mloky a její listy nesly stopy častého a pilného používání. “Dostala se sem se zásilkou kněh obsahu poučného. Mohl jsem si vybrati Geometrii pro vyšší třídy škol středních, Dějiny válečné taktiky, Průvodce po Dolomitech nebo Zásady bimetalismu. Zvolil jsem si však tuto knížku, jež se mi stala druhem nejmilejším. Znám ji juž celou zpaměti, avšak nalézám v ní stále nové zdroje zábavy i poučení.” Moje paní i já jsme projevili svoji nelíčenou radost i podiv nad jeho správnou, ba téměř srozumitelnou výslovností. “Bohužel není zde nikoho, s kým bych mluvil česky,” pravil náš nový přítel skromně, “a nejsem si ani jist, je-li sedmý pád od slova kůň koni nebo koňmi.” “Koňmi,” řekl jsem. “Ó ne, koni,” zvolala moje paní živě. “Byl byste tak laskav a řekl mi,” tázal se náš milý besedník horlivě, “co jest nového ve stověžaté matičce Praze?” “Ta roste, příteli,” odvětil jsem potěšen jeho zájmem a několika slovy jsem mu nastínil rozkvět naší zlaté metropole. “,Jak radostné jsou to zvěsti,” pravil Mlok s netajeným uspokojením. “Zdalipak ještě visí na Mostecké věži uťaté hlavy popravených českých pánův?” “Už dávno ne,” řekl jsem mu, poněkud (přiznám se) překvapen jeho otázkou. “To jest věru škoda,” mínil sympatický M/ok. “Byla to vzácná historická památka. Buď bohu žalováno, že tolik znamenitých památností vzalo zasvé ve válce třicetileté! Neklamu-li se, byla tehdy země česká obrácena v poušť, zbrocenou krví a slzami. Ještě štěstí, že tehdy nevyhynul genitiv záporu. V této knížce stojí, že prý jest na vymření. Bylo by mi toho velmi líto, pane.” “Vás tedy upoutaly i naše dějiny,"zvolal jsem radostně. “Zajisté, pane,” odtušil Mlok. “Zejména pohroma bělohorská a třistaletá poroba. Četl jsem o nich velmi mnoho v této knize. Jste zajisté velmi hrdi na svou třistaletou porobu. Byla to veliká doba, pane.” “Ano, těžká doba,” přitakal jsem. “Doba útisku a hoře.” “A úpěli jste?"ptal se náš přítel s dychtivým zájmem. “Úpěli, trpíce nevýslovně pod jařmem sveřepých utiskovatelů.” "To jsem rád,” oddechl si Mlok. “V mé knize to právě tak stojí. Jsem velmi potěšen, že to jest pravda. Je to výtečná kniha, pane, lepší než Geometrie pro vyšší třídy škol středních. Rád bych jednou stanul na památném místě kde byli popraveni čeští páni, jakož i na jiných slavných místech krutého bezpráví.” “Měl byste se k nám podívat” navrhl jsem mu srdečně. “Děkuji za laskavé pozvání,” klaněl se Mlok. “Bohužel nejsem tak dalece ve svých krocích volen...” “My bychom vás koupili,” zvolal jsem. “Chci říci, snad bychom národní sbírkou mohli opatřiti prostředky jež by vám umožnily... “Nejvroucnější díky,” mumlal náš přítel zřejmě dojat. “Slyšel jsem však, že vltavská voda není dobra. My totiž trpíváme v říční vodě nemilou úplavicí. “Načež se maličko zamyslil a dodal: “Také bych těžko jen opustil svou milou zahrádku.” “Ach,” zvolala moje paní, “já též jsem nadšenou zahradnicí! Jak vděčna bych vám byla, kdybyste nám ukázal dítky zdejší flóry!” “S největší radostí, vzácná paní,” děl Mlok zdvořile se ukláněje. “Nebude-li vám totiž vaditi, že můj libosad jest pod vodou.” “Pod vodou?” “Ano, dvémecítma metrův.” “A jaké květiny tam pěstujete?” “Mořské sasanky,” pravil náš přítel, “v několika vzácných druzích. Rovněž mořské hvězdice a mořské okurky, nepočítám-li keře korálové. Blah, kdo pěstoval své vlasti jednu růži, jeden štěp, jak praví básník.” Bylo nám pohříchu loučiti se, neboť loď již dávala znamení k odjezdu. “A co byste vzkázal, pane - pane -” řekl jsem, nevěda, jak se náš milý druh jmenuje. “Jmenuji se Boleslav Jablonský” upozornil nás Mlok ostýchavě. “Jest to po mém mínění krásné jméno, pane. Vybral jsem si je ze své knížky.” “Co byste, pane Jablonský, vzkázal našemu národu?” Mlok se na chvilku zamyslil. “Řekněte svým krajanům,” pravil posléze s hlubokým pohnutím, “řekněte jim... aby nepropadli staré slovanské nesvornosti... a aby chovali ve vděčné paměti Lipany a zejména Bílou horu! Nazdar, má poklona,” skončil náhle, snaže se přemoci své city. Odjížděli jsme člunem zamyšleni a dojati. Náš přítel stál na skalisku a kynul za námi rukou; zdálo se, že něco volá. “Co to volal?” ptala se moje paní. “Nevím,” řekl jsem, “ale znělo to nějak jako: Pozdravujte pana primátora doktora Baxu.”
