PRAHA 3. ledna 2006 | 10:36
Máme ho ve sklepě už hodně let. Zabírá místo, a kdyby se prodal, dalo by se za něj pár tisíc utržit. Kotel na tuhá paliva. Už přes deset let topíme plynem, je to pohodlné, to především, ekologické, ekonomické rok od roku méně, ale ještě to zaplatíme.
Červený kotel na uhlí a dříví mě už hezkých pár let vadí, kdyby tam nebyl, dala by se v té přízemní místnosti udělat pěkná prádelna. Otec, vedle toho, že k stáru má odpor ke všem změnám, vždy opakoval: „Rusovi nevěř. Zavře kohoutky a ten kotel jako když najdeme.“ Trvalo to deset let, ale dnešní dny mému otci, kterému před skoro čtyřiceti lety tanky z Kremlu už jednou převálcovaly život, dávají za pravdu. A já přemítám, kterou břízu na zahradě porazím jako první.
Rusové zavřeli kohouty. „Teď Ukrajina. Kdo bude další?“ ptal se v neděli ve svém titulku nejrenomovanější německý týdeník Die Zeit. Další zemí se už včera stala Moldávie, která se chce zbavit ruských vojáků okupujících moldavské Podněstří. To jen tak na okraj.
V komentáři ruské sekce britské rozhlasové stanice BBC je současná situace kolem novoročního zastavení dodávek plynu Ukrajině srovnávána s Mnichovem 1938. Vladimir Putin má do Adolfa Hitlera stále ještě daleko. Myslet si ale, že v plynové krizi jde o peníze, je tak naivní jako se domnívat, že v roce 1938 šlo Hitlerovi o blaho sudetských Němců.
Gazprom není žádným normálním koncernem, který se chová podle tržních pravidel. Je státní firmou pod kontrolou Kremlu a vlivovou agenturou Ruska, jež se také jejím prostřednictvím chce vrátit zpět do první ligy evropské politiky.
Němce odměnil Putin za jejich „neamerikanismus“ rourou s plynem přes Balt ( a kdoví, třeba i „přátelskými cenami“). A přítele exkancléře Gerharda Schrödera postem, který mu zajistí život eurového milionáře až do konce života.
Běloruskému diktátorovi Lukašenkovi je Gazprom schopen dodávat plyn za šedesát dolarů za tisíc metrů, Ukrajině zvedl cenu na pětinásobek. Navíc Rusové zablokovali dodávku turkmenského plynu, který Ukrajinci nakoupili za šedesát dolarů. Je to podobné, jako kdyby Ukrajinci řekli, že pokud nebudou dostávat plyn dál za šedesát, zastaví tranzit přes své území do Evropy. Nepředstavitelné? Pro Rusko, jak vidět, nikoli.
Ostatně tak jako může Gazprom chtít „tržní cenu“ od Ukrajinců, libovolně vysokou, mohou Ukrajinci žádat libovolně vysokou cenu za tranzit. O peníze jde ale v této při opravdu až na druhém místě.
Nehraje se tu o nic menšího než o Ukrajinu. Rusko zavřelo kohouty plynu symbolicky ve stejnou minutu, jako se Ukrajina stala z prezidentské republiky státem parlamentním. Na základě dohod, kterými byla loni nenásilně uzavřena oranžová revoluce, přešla velká část pravomocí prezidenta Viktora Juščenka na parlament. Parlament, který bude v březnu volen znovu.
Pokud volbami přejde moc zpátky do rukou „promoskevských sil“ Juščenkem nakonec poraženého expremiéra Viktora Janukovyče, bude tím oranžová revoluce prakticky zrušena. A jaké větší argumenty lze dát opozici proti stále ještě oranžové vládní garnituře než kolaps působící zastavení dodávek životně důležité energie.
Nezávislost na Rusku
Ukrajina je pro Rusko tak životně důležitá, že kvůli ní se vyplatí riskovat i tolik, kolik riskuje Gazprom, když nedodrží kontrakty na dodávky plynu západoevropským odběratelům. On navíc Gazprom zase tolik neriskuje. Kdyby se totiž země EU rozhodly dovážet plyn od spolehlivějších partnerů, koupí ho ráda Čína a Japonsko.
Ukrajina je Rusy trestána za to, že se z „ruského“ polodemokratického státu rozhodla být evropskou, plně demokratickou zemí. Je trestána za to, že se stala naším spojencem. A naše demokratická Evropa k tomu skandálně mlčí, tak jako mlčela k tomu, když bylo Československo v roce 1938 Hitlerem trestáno za to, že je demokratickým státem. Současné nicnedělání Evropské komise i Rakouska jako předsednické země je naprosto skandální, je to ekonomicky krátkozraké „mnichovanství“ toho nejhoršího druhu.
V Kyjevě se mrzne za Prahu, dalo by se parafrázovat předválečné heslo o bojích u Madridu. Je povinností nás Evropské unie dotlačit Gazprom, tedy Kreml, k přijatelné dohodě s Kyjevem. A do budoucna zajistit energetickou nezávislost EU na Rusku. Třeba místo vyhazování peněz na francouzské a polské zemědělce.
Luboš Palata, Lidové Noviny
