Rabinovič každý den vracel domů z práce ověšený plnými taškami. Jednou se ho zvědavý soused zeptal:
„Rabinoviči, co pořád nosíte domů v takovém množství?“
„No, hlavně mouku a cukr, konzervy, čaj a tak podobně.“
„Ale proč tolik? Jste doma jen tři, kdy to všechno plánujete sníst?“
„To je mi otázka. Děláme si zásoby pro případ války.“
„Hm. Heleďte, Ivanov od vedle, nebo Petrov ve druhém patře, nebo Sidorov přes ulici. Žádný z nich si nehromadí zásoby.“
„Jasně. Co bude s Ivanovem? Pokud bude válka, vezme pušku a půjde do boje. Ale co já? Já budu muset žít!“