Не знал в какую тему... про Россию, или про Украину. Решил сюда :).
Měl jsem vloni to štěstí, že jsem mohl strávit skoro celý srpen v Povolží. Kromě toho jsem byl osmkrát na Ukrajině. Povolžím jsem projel od Soči přes Krasnodar, Stalingrad, Samaru, Saratov, Uljanovsk, Bugulmu až do Kazaně stopem, vlakem, maršrutkama, celkem dva tisíce kilometrů, z toho podle záznamů Google Maps jsem přes dvě stě kilometrů prošel pěšky – velkoměsty i vesničkami. Stejnou vzdálenost jsem urazil na Ukrajině mezi Užhorodem, Mukačevem, Lvovem, Žitomirem, Kyjevem až po Cherson a Oděsu. Vlastní zkušenost mi tak dává výhodu porovnat zprávy v našich médiích s realitou. Miluju obě zmíněné země i jejich obyvatelstvo, všude jsem se setkal s vřelým přijetím lidí, kteří si váží každého poutníka – a poutníka z bývalého Československa zvlášť. Mrzí mě, že tyto národy byly vmanévrovány do situace, kdy stojí proti sobě. Není to v zájmu ani obyvatelstva Ruska, ani obyvatelstva Ukrajiny. Hra, která se tady hraje, je špinavá. Povedlo se opět uvést v život starou Bismarckovu doktrínu, která hovoří o tom, že slovanské státy je třeba štvát proti sobě, aby nezískaly na síle. Nemá smysl tady rozebírat příčiny, napsal jsem o tom v době vzniku Majdanu dost. Každý rozumný čtenář si pět let po Majdanu sám dokáže odpovědět na starou dobrou otázku „cui bono“ – komu to posloužilo? Rusku, proti kterému je to používáno jako klacek? Ukrajině, která byla ožebračena a okradena o zdroje? Nebylo to v zájmu ani ukrajinských, ani ruských obyvatel.