Vladimir

Výslovnost i. Ve výslovnosti můžeme rozlišit minimálně dvě různá i (možná dokonce více než dvě). Výslovnost i se řídí celkem přirozeným způsobem podle okolních souhlásek, např. jiné i se vyslovuje po palatálních souhláskách ď, ť, ň, j a jiné po c, s, z. Na kvalitu i má vliv také délka (např. i ve slabice li se vyslovuje jinak než ve slabice lí). Navíc jsou ve výslovnosti regionální rozdíly (v Praze se i vyslovuje jinak než v Brně nebo Plzni). Pravidla výslovnosti i se ve školách nevyučují, děti se učí především pravopis i/y, který s výslovností nekoresponduje. V každém případě se všechny varianty i považují v českém jazyce za jediný foném, protože v mluvené řeči nerozlišují významy slov. Paradoxně ani tam, kde by to bylo možné a snad i užitečné: ve dvojicích bit/byt, mi/my, pávi/pávy, ..., se psané i/y vyslovuje stejně. Pravopis i/y - noční můra žáků základních škol. Špatná zpráva je, že pravopis i/y neodpovídá výslovnosti. V případě psaní i/y (a nejen v tomto) není český pravopis fonetický, ale historický (zachovává starší stav výslovnosti) nebo etymologický a v koncovkách analogický (pávi/pávy, analogie podle páni/pány, ačkoliv je výslovnost pávi a pávy stejná). Pravidla psaní i/y jsou poměrně rozsáhlá a výslovnost zde bohužel není vodítkem!

konec: dosud trvá nebo stále trvá konec: dodnes by se mohlo vykládat, že prac. poměr právě skončil

V případě zejtra je to opačně. za jutra (= rus. utrom) -> zajtra -> zejtra (stč. přehláska aj->ej, srov. daj->dej) -> zítra (zúžení ej->í)

Nemůže. Je-li podmětem číslovka 5,6,... (+ gen. plur.), pak je přísudek vždy ve středním rodě a jednotném čísle, např. bylo nás pět.

Není to nelogické, ale možná příliš komplikované. Učit bych se to na stará kolena nechtěl. Většinou (ale ne vždy) platí pravidlo o shodě podmětu s přísudkem v gramatickém čísle a také rodě: např. Přišlo stádo slonů. (podmětem je stádo a ne sloni) V následující větě (pokud nemá podmět) můžeme přejít ke shodě podle smyslu (tj. k jinému podmětu): Přišlo stádo slonů. Sežrali, co viděli. (sloni) nebo můžeme zůstat u původního podmětu: Přišlo stádo slonů. Sežralo, co vidělo. (stádo) v případě podmětu jako šest lidí je obvyklé přejít v následující větě k přirozenému podmětu lidé: Přišlo šest lidí. Vyprávěli, co viděli. (lidé) opatrnost je nutná v souvislosti se spojkami a souvětími, např.: Šest lidí přišlo a zase odešlo. - zde je jeden podmět a vícenásobný přísudek Přišlo tam šest lidí a vyprávěli, co viděli. - souvětí ze 3 vět, druhá věta má nevyjádřený podmět ti (lidé) lepší je v takovém případě podmět nevynechat: Přišlo tam šest lidí a ti vyprávěli, co byli viděli.

Moje dvě kopějky: chlum, chlumec - téměř zmizelo, zachovalo se v místních jménech např. Chlumec nad Cidlinou, nč. vrch, kopec, hora; čudo, čudný - pouze ve východních nářečích, nč. div, divný, podivný; durný, durák - zmizelo, nč. hloupý, bláznivý; zůstal durman (převzato z ruštiny), snad je příbuzné sloveso durdit se; moudí (stč. múdie, rus. mudo ??) - zřídka používané, málokdo zná význam tohoto slova; zachovalo se v názvu moudivláček, pták, který si staví hnízdo ve tvaru moudí; dále jakási rostlina popovo moudí (lid.); pitati - zmizelo, nč. krmiti, živiti, chovati, zůstalo pouze participium pitomý (od toho pitomec) s posunutým významem podle staročeské nadávky "hus pitomá", t.j. krmená, tučná, proti divoké huse zdegenerovaná; Ve škole jsme se dost nasmáli ruskému spojení "pitomec universitěta". Z češtiny téměř zmizela slovesná přípona -omý (-mý), která je v ruštině stále produktivní. Zůstalo jen několik slov: lakomý (lakati), pitomý (pitati), nevidomý (neviděti), vědomý (věděti), známý (znáti).