Просто Марина 613 Nahlásit příspěvěk Odesláno May 25, 2015 Maršmeloun, demolice Kozákova domu, zasypané gotické sklepy ve Spálené, hrozba demolice v Revoluční ulici, hotely, administrativa, obchodní centra. Z Prahy se stalo bojiště o zisk z nemovitostí. Řada problematických rozhodnutí, které mají dohry ještě dnes, se učinila v 90. letech minulého století, kdy pražští památkáři byli přímo podřízení pražskému magistrátu. Stačilo, aby vlivní radní rozhodli na základě tlaků různého charakteru, a o osudu památky bylo nadobro rozhodnuto. Takto zmizel z Prahy v roce 1993 neobarokní Špačkův dům, navzdory odporu veřejnosti, odborníků i architektů. Jeho demolice byla prvním velkým zásahem v památkové rezervaci po roce 1989. Pokud se tehdy něco zamítalo, bylo to vůči agresivitě developerů bezzubé. Navíc nikdy podobné ztráty nenahradila působivá díla soudobých architektů. Tančící dům Franka O. Gehryho a Vlada Miluniće či Zlatý anděl Jeana Nouvela, díla architektů světové extratřídy, zůstávají v Praze stále výjimkou. Kvalitní architektura, která by se vyrovnala pražské gotice, baroku i modernistické avantgardě, novodobé investory v Praze vesměs nezajímá. Navíc opravdová architektura stojí peníze, což oni chápou jako výdaj navíc. Читать полностью. Quote Sdílet tento příspěvek Odkaz na příspěvek Sdílet na ostatní stránky
