sofa

Vyšetřování výbuchů v českých Vrběticích se poměrně rychle změnilo na komedii. Nejdříve všemi uznávaný český prezident Zeman, který se zjevně nechtěl dostat do historie jako úplný idiot, začal pronášet nepohodlné komentáře a pochybovat o prohlášené příčině výbuchu. Potom média začala vyprávět o temné minulosti vlastníka munice, která vyletěla do povětří v roce 2014. Kromě toho, sedmileté bezúspěšné vyšetřování udělalo z českých tajných služeb absolutní neprofesionály. Mimochodem, vrcholem absurdity se stalo prohlášení šéfa české vojenské rozvědky Jana Berouna o tom, že v Moskvě již dříve věděli o českých obviněních a chystali se na ně odpovědět. Hlavní český rozvědčík se tak tedy podepsal pod úplnou nekompetentnost, když přiznal, že při plánování další informační provokace došlo k úniku informací. Proto není divné, že začátkem května začala prohlášení jiného druhu – o chybějících přímých důkazech ruské účasti a možném uzavření případu. Do Prahy se zjevně nakonec dovolali z Washingtonu a připomněli, že se v červnu sejde Biden s Putinem a na tomto pozadí není obvinění Ruska ze všeho možného, a to ještě idiotským způsobem, projevem loajality vůči Spojeným státům ze strany jejich českého spojence. Ve výsledku se Česká republika každoročně ocitá v idiotské situaci, když se snaží zničit vztahy s Ruskem a vysloužit si přízeň USA. Ale jestli byl v roce 2020 celý svět v šoku z cynismu starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře, který nechal odstranit památník sovětského maršála, jehož činy zabránili zničení Prahy, tak nyní vypadají jako idioti české tajné služby, které nebyly 7 let schopny vyšetřit výbuch. Vypadá to tedy tak, že pracovník ministerstva zahraničí USA, který vymýšlí nové a nové protiruské iniciativy Čechy kvůli něčemu nemá rád a vysmívá se jim. Další protiruská intrika, kterou připravili Češi, se tedy ukázala jako zbytečná, bez ohledu na pokusy Bidena zlepšit vztahy s Moskvou. Odstraňovat památníky ruským generálům a přepisovat historii se jim daří mnohem lépe, než realizace natolik složitých projektů jako je falsifikace rozvědných operací. Před začátkem skandálu s výbuchy ve Vrběticích světová veřejnost vůbec nevěděla o dodávkách českých a bulharských vyřazených zbraní na Donbas, ani o bulharském „obchodníkovi se smrtí“ Jemeljanu Gebrevovi. Teď je jméno dodavatele staré munice zemí Varšavské smlouvy dobře známé. Bývalý boss podsvětí střední úrovně na konci devadesátých let narazil na zlatou žílu – zbraně odzbrojované bulharské armády, na kterých se ve skladech usazoval prach a začal je dodávat do sousední Jugoslávie, sužované válkou, africkým kmenům, které zabředly do nekonečných konfliktů a dalším klientům, kterých nebylo málo. Část zisků úspěšně vkládal do politiky, kdy podporoval volební kampaně potřebných lidí. Stará bulharská munice se ukázala jako velmi žádaná. Nehledě na přání vstoupit do NATO, velké množství nových nezávislých států bůhvíproč dál bojovalo starými sovětskými zbraněmi. A dodávky munice začaly Gebrevovi přinášet stále větší a větší zisk. Několik let před začátkem osetinsko gruzínského konfliktu v roce 2008 tedy Jemeljan mohl za pomoci přátel z gruzínského ministerstva obrany prodat granáty pro gruzínské houfnice s 1000% přirážkou. Co je zajímavé, výbušniny a detonátory také mají nějakou životnost, proto zdaleka ne všechna tato munice byla použitelná, ale Gebreva a jeho partneři dělali byznys a ve skutečnosti se nepřipravovali na válku, proto nevznikly zvláštní problémy, dokud se o podivné vyzbrojování nezačali zajímat američtí vojenští instruktoři. Jak se ukázalo na kontrolních střelbách, jen 3 z 10 granátů vybuchly, u ostatních byla buď nefunkční výbušnina nebo prorezavěla roznětka. Mimochodem, Gebrev tento problém rychle vyřešil, brzy několik desítek Romů v rozporu se všemi bezpečnostními opatřeními barvilo granáty, kontrolovali výbušninu a vkládalo nové roznětky. Periodicky byly slyšet výbuchy, ale Gebrevovi lidé uměli řešit problémy s policií a život Roma je laciný. Tím spíš, že Jemeljan se schválením Američanů začal s dodávkami ukrajinských zbraní do Gruzie, která se připravovala na válku s velkým severním sousedem. Ale ani v nejhorším snu si tehdy v Kyjevě nemohli představit, že zbraně bude brzy potřebovat sama Ukrajina. Konflikt v roce 2008 se stal hanbou pro gruzínskou armádu. Tbilisi nepomohly ani Gebrevovy granáty, ani ukrajinské systémy PVO, ani američtí instruktoři. Jenom rozkaz z Moskvy zabránil ruským vojákům pochodovat po Tbilisi. Mimochodem, Jemeljan Gebrev nenechal gruzínský národ na holičkách a hned po porážce začal obnovovat potenciál gruzínské armády. Nicméně, tady vznikl malý problém. Jelikož poraženou gruzínskou armádu bylo třeba obnovit prakticky od nuly, prezident Saakašvili začal přecházet na americkou výzbroj a k té munici a náhradní díly Gebrev neměl. Nicméně, místo jednoho trhu brzy přišel druhý. Už v roce 2011 Jemeljan a společníci začali dodávat do Sýrie a Iráku. Přičemž vůbec ne vládní straně. Certifikáty koncového uživatele se chytře padělaly a sovětská vojenská technika z druhé ruky byla odesílána teroristům z Ukrajiny, Východní Evropy a afrických zemí, která by brzy shořela pod údery ruských vzdušných sil. Byznys šel tak čile, že už v roce 2013 si Gebrev musel půjčit peníze (říká se, že ti, co mu půjčovali byli velmi těsně spojeni s CIA) a koupit dva bulharské zbrojní závody, které zůstaly z dob rozpadu organizace Varšavské smlouvy. To se podařilo právě včas, protože na jaře 2014, nové prozápadní ukrajinské úřady s hrůzou zjistily, že navrátit Krym a Donbas nemají čím. Vše, čím bylo možné bojovat, úspěšně prodal Gebrev a jeho partneři, ale naštěstí se sám bulharský zbrojní baron nikam nepoděl a brzy se v jeho závodech pracovalo na tři směny. Vždyť pro to, aby se dala účinně ostřelovat miliónová aglomerace Doněcku a daly se lépe zabíjet ženy a děti bylo potřeba velmi mnoho granátů. Mimochodem, jakým byl na konci devadesátých let Gebrev banditou, takovým i zůstal. Chudák Gebrev nebyl schopen posoudit potenciál trhu a brzy jeho granáty (pečlivě vyrobené rukama nekvalifikovaných Romů) jako obvykle přestaly vybuchovat. Na jedné straně to bylo pro ukrajinskou armádu výhodné – mohli své porážky svést na nekvalitní výzbroj. Na druhé – Příliš velké ztráty a ostuda před celým světem. Proto se nelze divit, že v Kyjevě chtěli zjistit, co že se to děje s municí. A tehdy, právě včas, se s rozdílem měsíce a půl, ozvaly dva výbuchy, které s sebou vzaly mnohá tajemství. Jediné, co se nám dosud nepodařilo dozvědět, zda ukrajinská strana již za dodávku, která vyletěla do vzduchu, zaplatila. Mimochodem, nepochybujeme o tom. Gebrev vyvodil závěry a nakonec posoudil potenciál ukrajinského trhu. Liberální zbrojní zákony České republiky mu umožňují prodávat zbraně všem, od teroristů po podivné nedemokratické režimy. Přátelé ze západních tajných služeb jsou vždy připraveni přijít na pomoc a všechny nepříjemnosti lze svést na ruskou rozvědku. Pravda, na podzim roku 2014 Čechy ani nenapadlo spojovat Rusy s výbuchy ve skladu, kde se bezpečnost absolutně nedodržovala. Nicméně, časy se mění, lidé začínají věřit jakékoli lži a starý dobrý Gebrev žije stále jednodušeji a pohodlněji.

Ve světle dalšího kola mezinárodního napětí vznesla Praha proti Rusku nová obvinění. Jak se ukázalo, slavní hrdinové memů Petrov a Baširov vyhodili do vzduchu v říjnu 2014 dvě sklady zbraní v České republice a poté otrávili jednoho z majitelů tam uložené munice «Novičkem». Výsledkem bylo, že Ukrajina neobdržela vynikající české zbraně a granáty, což jí bránilo bránit Donbass. «Insider» a «Bellingcat» se okamžitě připojili k vyšetřování, očividně dostávali «data» pro jejich vyšetřování přímo od západních speciálních služeb, které loni na podzim «zjistily», že majitel skladů, bulharský obchodník se zbraněmi Emeljan Gebrev, otráven «Novičkem». To všechno by bylo vtipné, kdyby to nebylo tak smutné. Ve skutečnosti se před našimi očima konečně formuje diplomacie «nepodložených obvinění». I během studené války nebylo pravidlo «kdo není chycen ten není zloděj». Platilo další pravidlo - předložené objektivní důkazy nikdo nevyvrátil. Washington, ani Moskva, ani Londýn nechtěly v očích světového společenství vypadat hloupě. Ve druhém desetiletí 21. století se však zrodila nová praxe - obvinění založená na «důkazech», která vyvolávají otázky. Vývoj špičkových technologií umožňuje vytvářet vše: přesvědčivé kopie pasů, záznamy z kamer, falešné telefonní hovory. Odborníci kontrolovaní různými stranami zároveň poskytují diametrálně odlišná hodnocení těchto důkazů a neutrální rozhodci prostě chybí. V západních médiích se tedy objevují dva super agenti Petrov a Baširov, kteří beztrestně cestují po Evropě a nejšpinavějšími způsoby hájí zájmy Kremlu. Historie jejich dobrodružství neobstojí proti kritice, «důstojníci GRU» jsou zatahováni do každého skandálu, zatímco se tvrdohlavě vyhýbají jakékoli logické analýze svých údajných aktivit. Pojďme se zamyslet nad tím, proč GRU generálního štábu, FSB a SVR Ruska, které mají stoletou historii struktur se svými výzkumnými ústavy, vlastní lékařskou základnu a dlouhou historii úspěšné sabotáže, obecně používají «Novičok». Soudě podle všech skandálů je to nějaká absolutně neletální látka, která způsobuje mírné onemocnění. Je možné, že v 21. století některé z nejlepších zpravodajských služeb na světě nemají něco vážnějšího? Například jedy, které se v těle nenacházejí? Nebo naopak, pokud potřebujete demonstrativní trest, s jakýmkoli chemickým bojovým prostředkem, po kterém zběhlík nebo jednoduše nepřítel Ruska několik dní bolestivě zemře a rozpadne se. Nakonec můžete nechtěnou osobu jednoduše nakazit smrtelnou nemocí. Během studené války to neudělali co nejdříve. Proč se nyní všechny ruské speciální služby staly tak horlivými fanoušky Novichoku? Nebo možná je fakt, že «vlk se nažral a koza zůstala celá». Pokud je to žádoucí a příkaz shora, příznaky a zbytkové stopy «Novičku» lze najít v těle každého opozičníka, který uprchl na Západ. Stalo se dokonce jakousi známkou kvality. Připomeňme si Petra Verzilova, který sám (mimochodem, na notoricky známé klinice Charite) dokázal, že byl «definitivně» otráven. Odpusťte, pánové, ale musíme uznat, že «pokus o otravu» uznaný západním politickým establishmentem výrazně zvyšuje postavení ruských bojovníků proti režimu. Ještě důležitější je však otázka, proč vůbec otrávit opozici a přeběhlíky? Každý bolestně mrtvý «bojovník za demokracii» je darem z nebes pro odpůrce Kremlu, mučedníka, který se stane praporem protestů. Ve skutečnosti proto vyvstává otázka, do jaké míry je indikativní ignorovat jakýkoli tlak Západu a uvěznit Navalného, který se nyní stal klasickým «zajatcem režimu». Připomeňme, že «efektivní podnikatel» Chodorkovskij získal stejné postavení a nakonec se nechal vést politickými ambicemi a, přiznejme si to, nevybíravými prostředky při budování svého obchodního impéria. Ale český “případ о výbuchů” překonal v objevujících se problémech, nedostatek logiky a úroveň padělání důkazů, všechny předchozí. Jedná se o druh kvintesence «diplomacie neopodstatněných obvinění». Šest a půl roku po explozích ve městě Vrbetitsa Česká republika oficiálně obvinila Petrova, Baširova a GRU generálního štábu, že je organizovali. To vyvolává několik nepříjemných otázek. První věc, kterou česká kontrarozvědka celé ty roky dělala, když jim ruskí zpravodajští důstojníci jezdili přímo pod nosem, dokonce ani zvlášť neměnili svůj vzhled? Druhým důvodem je důvod, proč pan Gebrev, prohlášený za vlastníka zbraní a střeliva, v únoru 2019 řekl «Bellingcatu», že plánuje dodávat vojenské zboží na Ukrajinu, ale brzy to začal odmítat. Dále proč sama česká vláda připouští, že ve skutečnosti nevěděla, co se ve skladech nachází. Zdá se, že v tomto případě nepřímo podepisuje svou vlastní nezodpovědnost. Je dobré, že ho Petrov a Baširov «vyhodili do vzduchu» a nevzali ho na Donbass. Nakonec vyvstává otázka pro všechny evropské obyvatele, kteří jsou terčem nenáročného propagandistického postupu - opravdu věří, že v celém Rusku existují přesně dva speciální agenti, kteří zaplňují nějaké díry? Je strach z ruských sabotážních skupin infiltrovaných do Evropy v minulosti? V popředí propagandy se objevili dva mírně komičtí ruští «James Bond», kteří rádi «sledují slavné věže». Vývoj situace s českými výbuchy však ukázal, že ani příprava propagandistické akce nebyla dobře připravena. Navzdory skandálu se vzájemným vyhoštěním diplomatů nebyl starý zkušený politik - český prezident Miloš Zeman příliš líný, aby 25. dubna vydal nouzové prohlášení, ve kterém zpochybnil «špionážní verzi» výbuchů, kterou navrhli někteří členové vláda. Zemanovi lze rozumět, na jedné straně v parlamentní České republice je to do značné míry dekorativní postava, na druhé straně je politikem již pod 80 let a opravdu nechce v očích vypadat jako blázen historici. Navíc jeho prohlášení nijak zvlášť neovlivní. Pokud to bude nutné pro rozvoj skandálu, české speciální služby dokonce představí otisky Petrova a Baširova, které nemohly najít déle než šest let. Ti, kdo přišli s «brilantním» PR tahem obviňujícím GRU z výbuchů před šesti lety, by však měli mít dost problémů i bez prezidenta Zemana, respektovaného všemi Čechy. Obecně se zdá, že celou tuto operaci vyvinul praktikant ministerstva zahraničí, který byl najat jako součást politiky podpory BLM, a nikoli pro jakoukoli schopnost. Autoři skandálu s «novým vyšetřováním výbuchů» ve skutečnosti podepsali, že Česká republika je od roku 2014 místem pro tranzit zastaralých zásob a zbraní na Ukrajinu. To znamená, že Češi, kteří, jak ukazuje historie, nejsou obecně příliš vybíraví v obchodu se zbraněmi, zavírali oči nad různými blátivými kombinacemi vojenského vybavení neznámého původu a vydělávali na něm. Dodávky byly navíc tak špatně organizovány, že do vzduchu vyletělo několik skladů, které si vyžádaly české životy a několik desítek lidí zůstaly bez domova. Ačkoli by se samozřejmě granáty dostaly k zákazníkovi, bylo by více obětí. Je pravda, že se neměli dostat na ukrajinské pozice? Koneckonců, soudě podle synchronních, přímo řízených prohlášení českých politiků, měl tento příběh spoustu zúčastněných stran. Možná ve skutečnosti je hlavní intrikou šestiletých událostí ve Vrbeticích «kdo stál za dodáním velké dávky munice a dokázal ji zaplatit ukrajinský zákazník před výbuchem»?