Вот вам реальная информация от том сколько платят и каково оно на самом деле, быть молодым врачом.
Много букв
Скрытый текст:
Vyjádření mladé lékařky k výzvě Děkujeme, odcházíme
Jako mladá lékařka bych se ráda vyjádřila k situaci v českém zdravotnictví v souvislosti s výzvou Děkujeme, odcházíme. Přála bych si svým osobním svědectvím uvést pár věcí na pravou míru a přispět tak k lepšímu pochopení našich protestů.
Je mi 26 let a univerzitu jsem dokončila v červnu 2010. Nyní již pátý měsíc pracuji na interní klinice v jedné nefakultní krajské nemocnici. Můj měsíční příjem činí 15 tisíc korun hrubého. V práci často trávím deset a více hodin denně. Na místním pracovišti je zvykem sloužit noční až po roce praxe, tedy si ani tímto způsobem nemohu přivydělat. Osobní ohodnocení i přes příslib primáře také zatím nemám. Na výši svého platu by člověk třeba na chvíli zapomněl, kdyby se měl od koho učit. Na našem oddělení však chybí generace mladých atestovaných lékařů, chybí čas na vysvětlování a diskuzi, jak si ji pamatuji ze zahraničních stáží například ve Francii .
Hlavní pozornost v souvislosti s výzvou Děkujeme, odcházíme na sebe strhly platy lékařů. Krize postgraduálního vzdělávání tak stojí, snad pro svou značnou nepřehlednost, na okraji zájmu veřejnosti přesto, že je neméně závažná. Některé klíčové nedostatky již začalo ministerstvo zdravotnictví řešit (novela vyhlášky č. 185/2009 Sb. (vyhláška č. 361/2010 Sb.) platná od 1.1.2011, k dispozici na internetových stránkách ministerstva). Zatím však stále zůstávají lékaři nuceni z ekonomických důvodů uzavírat stabilizační dohody s nemocnicemi nebo se hlásit na státem dotovaná tzv. rezidenční místa, aby byli schopni absolvovat drahé a povinné předatestační stáže na akreditovaných pracovištích. Pro vaši představu: Součástí předatestačního programu diabetologie je čtyřměsíční stáž na vyšším akreditovaném pracovišti. Po dobu stáže vás v lepším případě (pokud máte podepsanou např. stabilizační dohodu) platí vaše domácí pracoviště, v horším případě plat nedostáváte vůbec, naopak hradíte akreditovanému pracovišti nemalý poplatek za to, že se tu, pravda, učíte, ale také za to, že zde pracujete zadarmo. Ministerstvo zdravotnictví nyní usiluje o zrušení stabilizačních dohod a stanovilo maximální možnou cenu za stáž specializační přípravy na 5000 kč za měsíc. Je ale vůbec tento systém vzdělávání vyhovující a morální?
Chtěla bych jen dodat, že v případě rezidenčního místa, kdy na vaše vzdělání přispívá stát, jste na oplátku vázáni vykonávat lékařského povolání na území České Republiky po dobu 10 let. Stabilizační dohody se uzavírají s jednotlivými zdravotními zařízeními se závazkem pracovního úvazku na dobu kolem 5 let po atestaci. Absolvent, který často začíná vykonávat své povolání v novém městě, není si jist oborem, kterému se chce po celý život věnovat, mladý člověk s touhou vyrazit na zkušenou na pár měsíců za hranice se k takovým podmínkám zavazuje jen s těžkým srdcem. Starší kolegové kdysi také museli podepisovat podobné dohody, tento systém je tedy u nás již tradicí. Má ale šanci uspět v jednadvacátém století?
Dalším z bodů výzvy Děkujeme, odcházíme je nedodržování zákoníku práce. V zemích jako je například sousední Německo se totiž po nočních službách odchází domů. U nás je bohužel běžnou praxí, že trávíte v nemocnici až 32 hodin bez přestávky a představa, že lékař v noci spí, je v naprosté většině případů skutečnosti opravdu vzdálená. Pracovat po probdělé noci stejně pozorně a svědomitě je téměř nemožné a současný stav ohrožuje nejen lékaře, ale zejména pacienty.
Toto jsou pracovní podmínky mladého lékaře. Co byste na našem místě udělali vy?
Je pravdou, že ministr zdravotnictví Leoš Heger jeví ochotu situaci alespoň co se týče vzdělávání řešit, s podstatnými kroky ale přišel až v době, kdy byla většina výpovědí na stole a o platové otázce není ochoten jednat vůbec.
Přiznám se, že jsem s podáním výpovědi v režii lékařského odborového klubu váhala. Rétorika celé té akce mi není vlastní - jsem nerada, když za mne mluví jiní, věřím, že účel nesvětí prostředky a že změny půjde dosáhnout po dobrém. Je však otázkou, zda na těchto morálních principech stojí také česká politika. Zkušenost spíše radí: Když se ti něco nelíbí, řekni to hodně nahlas. A já jsem cítila potřebu říci jedno významné ne. Výzvu Děkujeme, odcházíme jsem podepsala proto, že je nutné v českém zdravotnictví něco změnit a to velmi rychle, počínaje pregraduálním vzděláváním (kdy se studentům nedostává adekvátní praktické výuky), přes organizaci práce v nemocnicích (lékaři jsou administrativně natolik zatíženi, že se to nutně odráží v odborné péči i individuálním přístupu k pacientovi), platovými podmínkami a s tím souvisejícím personálním nedostatkem konče. Vykročit z tohoto bludného kruhu je nelehký úkol, možný jen za předpokladu spolupráce zdravotníků a politiků, ve kterou do budoucna stále pevně doufám.
Kdybych si přála pracovat v zahraničí, už tam pravděpodobně pracuji. Tak jako většina mých kolegů hovořím plynně dvěma světovými jazyky. Chtěla jsem ale začít vykonávat své povolání v České Republice a chtěla bych tu zůstat i nadále. Avšak za podmínek, které jsou důstojné lékařské profese, odpovídají její náročnosti a v neposlední řadě motivují k práci. A za tyto podmínky se lékaři musí bít jedině společně.
V Liberci, 6.1.2011 MUDr. Daniela Šupová
