Чешские богачи нашли новое развлечение

[StYlus. 1]

Národná obroda: Čeští boháči si našli novou zábavu

 

BRATISLAVA 4. července (ČTK) - Čeští zbohatlíci mají skutečně
originální zábavu: po zakázaných psích či kohoutích zápasech jsou
stále oblíbenější zápasy lidí. Za peníze jsou ochotni zmlátit se
do krve, píše slovenský list Národná obroda v reportáži svého
zpravodaje Branislava Janíka.
Na přísně utajované zápasy se dostane jen pár vyvolených.
Dokonale prověření diváci ze seznamu zaplatí nejméně 20.000
korun. Ale mnohonásobně vyšší sumy sázejí na vítěze. Životu
nebezpečná "hra" si podle tvrzení organizátorů dosud v Česku
lidskou oběť nevyžádala. Zlomené ruce, vyražené zuby, zraněné
hlavy jsou pro gladiátory prý maličkostí. Nejdůležitější přece
je, aby se někdo bavil a někdo jiný vydělal těžké peníze.
Česká policie má jen "jisté signály", sportovní svazy také
"cosi zaslechly". Staré známé - kde není žalobce, není ani soudce
- platí i pro rvačky v zamřížovaném ringu v bývalých kasárnách či
v halách zkrachovalých továren. Krvavá jatka k nám ještě
nedorazila, ale Slováci se už zúčastňují.
Dnes je na prodej vše, i člověk. Před lety mi zástupce
policejního náčelníka pro boj s organizovaným zločinem
Petrohradské oblasti vyprávěl o lidských zápasech, kterými se
baví "noví Rusové". Uvěřil jsem, až když mi ukázal vyšetřovací
spisy bojů na život a na smrt. "Zábava" dorazila i do Česka, i
když zatím nikoliv v nejkrutější podobě.
Když jsem nedávno navštívil zakázané psí zápasy, zdálo se mi
utajování místa přehnané. Možnost být svědkem krvavé rvačky ke
všemu odhodlaných mužů mě stála víc. Celou noc a celý další den
jsem byl pod kontrolou dvou chlapů jako hora, abych se s nikým
nemohl spojit. Ve hře jsou nejen velké peníze, ale i riziko, že
by pořadatelé strávili jistý čas v místnosti se zamřížovaným
výhledem. Kdybych nebyl zahraniční novinář, tak prý nemám šanci.
Supertajné místo je kdesi na českém severu, uprostřed hustých
jehličnatých lesů. V letním podvečeru vidím dřevěné baráky i
sotva čitelné nápisy oslavující socialismus, Čs. lidovou armádu a
v azbuce i věčnou družbu armád Varšavské smlouvy. Po okolních
cestách jsou podle energického čtyřicátníka Pavla hlídky.
Víc mě zajímá, kdo je ochoten vstoupit do ringu a riskovat,
když ne krk, tak přinejmenším zdraví. Málokdy domorodci, většinou
Ukrajinci, Moldavané, chlápci z celého bývalého Sovětského svazu.
Peníze, i za cenu krve a bolesti, potřebují. A Slováci? Jsou
spíše výjimkou. Jen pár nezaměstnaných se chopilo příležitosti.
Podle Pavla to byla špatná investice, protože se rychle vzdali.
Chlapi v ringu mají do 30 let, výšku alespoň 185 cm a váhu do
90 kg. Musí to být zdraví a silní chlapi, nejlépe svobodní, bez
závazků a prostředků. Jazykové znalosti a praxe s počítači se
nevyžaduje, na vzdělání nezáleží.
"Ověříme si, že nejde o volavky, protože i to se prý párkrát
stalo. Policie se nám snaží přijít na stopu i za cenu, že se sami
policajti postaví do ringu," směje se Pavel. Je majitelem
boxerského klubu, ale sám by do krvavého ringu nikdy neposlal
svého svěřence, naopak, z ringu má v "mančaftu" dva borce.
"Nabídka je lukrativní a málokdo jí odolá," tvrdí. Za vyhraný
zápas je až 50.000 korun na ruku, za prohraný nejvýše 5000.
Tolerují se tři porážky, pak zápasník nemá šanci. Zranění si
každý léčí sám. Cenu novodobého gladiátora zvyšuje vyhraný duel,
elitu tvoří čtyři muži s 15 výhrami na kontě, ti vydělají 100.000
v hotovosti. Do zápasu špiček se Pavlovi moc nechce: jsou skvělým
zbožím a prohry by cenu stlačily.
Kolik vydělají pořadatelé se nedozvím, ale sázky činí nejméně
50.000 a v publiku je v průměru dvacet-třicet lidí za vstupné,
které neklesá pod dvacet tisíc. Pro podnikatele, manažery a jiné
pracháče jsou to drobné. Na seznamu jsou prý dvě stovky lidí, a
to jsou prověrky podle Pavla kvalitnější než u Národního
bezpečnostního úřadu.
Krvavému křtu předchází měsíční příprava - trénink v
zápasení, vykrmování, lékařské prohlídky. Vše v izolaci, aby se
zabránilo prozrazení. Sami zápasníci se dozví, co je čeká, až pár
dní před koncem přípravy. "Couvnout nemůžou, doplatili by na
to," upřesňuje Pavel. Odpad je prý velký, naposledy z
dvanáctičlenného oddílu "skautů" zbyli tři nejschopnější.
Zkušenější zápasníci absolvují jen týdenní soustředění.
Životnost je krátká, po 20-30 zápasech v ringu je gladiátor
nepoužitelný. A to musí mít přízeň bohů a obrovské štěstí, aby
předčasný odchod nezpůsobilo zranění.
Na vyprávění o ruské verzi bojů až do konce, kde se točí
statisíce dolarů, reaguje Pavel s rozhořčením: "Na něco takového
bych nepřistoupil. Jde nám o zábavu, o sport, a ne, aby někdo
přišel o život," tvrdí. Nikdy by nepustil do ringu ženy. Jejich
zápas viděl ve Francii a byl šokovaný, jak si to něžné pohlaví
rozdávalo. Ve "firmě" se dohodli, že ženy nesmí být ani v
hledišti. Ani na děti v ringu nedošlo.
Je večer, před baráky stojí dvacítka luxusních terénních aut,
typických pro postkomunistickou elitu. Podle značek je jich
nejvíce z Prahy, ale pár i z Německa. Silné reflektory svítí na
dva urostlé chlapy s četnými stehy po těle i na primitivních
tvářích. Nesmí se natřít žádným olejem, kontakt musí být co
nejbližší. Zápasníci nemají helmy, chrániče zubů, ani rukavice.
Prostor, asi deset krát deset metrů, ohraničují mříže. Moderátor
vybízí soustředit se na zápas Marka a Johanna - asi to zní lépe,
než Nikity a Serjoži. Je konec sázek. "Nejvyšší byla 300.000,"
prozrazuje bookmaker a lékař v jedné osobě.
Boj bez pravidel vypukl. Platí jen jedno - protivníka třeba
dorazit tak, aby nevstal. Jakkoli - kopanci, nejlépe mezi nohy,
údery pěstí, kam se dá, libovolnými hmaty... Marek křičí, že
Johannovi vyrazí mozek z hlavy. Po pár minutách stříká krev na
všechny strany. Myslel jsem, že zápas pitbulů byl to
nejstrašnější, co jsem kdy viděl. Spletl jsem se.
Surový řev, urážky na povzbuzení zápasníků, křik
zfanatizovaných a adrenalinem nabitých diváků okolo mříží,
vyrvané chumáče vlasů, letící kus odtržené kůže, krvavý koláč s
pár zuby u mých nohou. A do toho řve muzika. Krvavá jatka ukončí
skoro po hodině Markův pád na cementovou podlahu, na níž zůstává
nehybně ležet, a přiznání "trenéra", že prohrál.
Podle právníků by se dal na zápasy našít jen paragraf o
nedovoleném provozování sázkových her.

[STV 2]

Ну, что сказать... Графоман - он и в Африке графоман...
Удивил, блин, домохозяйки рыдают... Грусно все это. Даже не сам факт боев (в Москве и не такое видали), а то как автор об этом написал. Видать, сам не бывал в такой ситуации, когда ради того, что бы детей накормить делали вещи похуже.
ЗЫ А еще, рекомендую автору смотреть поменьше фильмов а-ля "Бойцовский клуб"...