Sedí manžel dvě hodiny na chodbě před operačním sálem.. Po strašně
dlouhý době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavenej a smutnej
chirurg.. Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým hlasem
říká: "Dělali jsme co jsme mohli, ale vaší paní upadla do komatu...
Manžel vytřeští voči a ptá se: "Co já ted budu dělat??" Doktor:
"No,budete se muset o ni denně starat... každý dvě hodiny ji otáčet,
aby neměla proleženiny, krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat
ji plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokálí... budete na ni
muset vlídně mluvit, protože je možné, že všechno vnímá a ona se
třeba za dvacet let z komatu probere, usměje se na vás a může do něj
znova ihned upadnout na dalších pár let...
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se
rozklepal...Doktor ho kamarádsky poplácá po ramenech a říká:
"Nebojte se, dělám si prdel...samozřejmě zemřela.."